Koncem 9. Století nechal kníže Bořivoj postavit na ostrohu nad řekou Vltavou druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Na počátku 10. Století byla pak celá plošina obestavěna hradbami a postaven zde byl knížecí palác. Základy Pražského hradu byly tak položeny. Přemyslovci začali spravovat okolní území, podmaňovat si místní obyvatele a středověká Praha se začala rozrůstat.

Již ve 12. Století byla považována za město bohaté. Asi nejdůležitějším a nejslavnějším obdobím bylo 14. Století, kdy v české zemi panoval císař a král Karel IV. Na trůn se dostal po smrti svého otce v roce 1346 a ujal se vlády. Roku 1348 založil Pražské vysoké učení (dnešní Karlova univerzita), čímž se město stalo evropským centrem vzdělanosti.

V roce 1784 se spojilo Staré a Nové Město a utvořilo tak celek – Královské hlavní město Praha. Postupně se připojil i Vyšehrad, Holešovice a Josefov.

Staroměstský orloj z roku 1410 patří k nejznámějším orlojům v celém světě. Za autora byl dlouhou dobu považován Jan Růže (přezdívaný mistr Hanuš), což také vypráví legenda, v které byl Hanuš oslepen, aby nemohl vytvořit další tak krásný stroj. Tato domněnka byla ve 20. století ovšem definitivně vyvrácena. Autorem tedy je hodinář Mikuláš z Kadaně, který stroj vytvořil podle návrhu Jana Šindela.

Za dobu svého provozu byl několikrát zastaven a opravován. V roce 1735 byl dokonce v tak kritickém stavu, že magistrát měl v úmyslu prodat do starého železa. Magistrát byl nakonec díky Antonínu Strnadovi přesvědčen o jeho historické hodnotě a orloj byl opraven. Další těžkou ránu utrpěl na konci druhé světové války při požáru staroměstské radnice. Do chodu byl opět uveden v roce 1948.